V Respektu je hezký rozhovor s mnichovským právníkem Erwinem Hellerem, předsedou Spolku pro zpomalení času, který založil emeritní profesor filosofie a bývalý rektor klagenfurtské Alpen-Adria-Universität Peter Heintel. Zajímavé čtení! (Ačkoliv ne s každou z jeho myšlenek souhlasím.)
Nejzajímavější je úvaha o blahodárném účinku nicnedělání. To jest stavu, kdy člověk vědomě nevykonává žádnou činnost, na kterou by se musel nějak zvlášť soustředit. Stavu, při kterém myšlenky je tak plynou. Jsou to zpravidla chvíle, kdy je člověk sám se sebou. Heller dodává, že se nemusí nutně jednat o meditaci nebo jinou extrémní formu oproštění se od vědomého myšlení. Heller říká: "Může to být pro někoho jen takové odpočinkové poslouchání hudby, pro jiného zapálení si jointu." Právě v takových chvílích podle Hellera přichází přelomové myšlenky a nápady. "Nové ideje nemohou vznikat pod tlakem, nové, nevyzkoušené, nestrukturované nápady přicházejí vždy z ničeho. Nemají se kdy dostavit, když jste sto procent svého času nějak aktivní, mozek prostě potřebuje volné chvíle." A jako příklad uvádí některé přelomové teorie Newtona nebo Einsteina, které - jak se traduje - vznikly právě při nějaké formě nicnedělání (viz třeba slavný příběh o Newtonovi a jablku...).
S tím nelze než souhlasit! Třeba taková cesta vlakem, kdy je člověk sám a jen tak sleduje krajinu z okýnka... Ale, jak říká i sám Heller, v době tlaku na maximální výkon a pracovní nasazení, se "nicnedělání" stává poněkud společensky nepřijatelným. S tím také nelze než souhlasit. Heller přitom "nicnedělání" vymezuje vůči odpočinku, který je často soustředěný a cílený. Líbí se mi provokativní myšlenkový náboj tohohle spolku!
A na závěr jedna z hlavních myšlenek spolku: V době zrychleného času (kdy se možnosti urychlení, které nabízí nové technologie, překlápí v tlak na urychlení) zůstává stále méně prostoru pro přijímání "zralých" rozhodnutí. Na sbírání plodů "nicnedělání". Vše musí být teď a tady. Závěrečná rada v celém rozhovoru zní: "Musíme tedy všichni snížit očekávání, nevidět pořád vše jako za pět minut dvanáct." To je triviální, ale absolutně přesné.