Netušila jsem, že básník Li Po byl samé víno anebo splíny! Při jednom ze svých výletů do antikvariátu ve Valentinské jsem narazila na Hrubínovy překlady starých čínských básníků a Li Povy básně tvoří snad polovinu (Hrubín jej prý měl ze všech nejradši).
Ale jsou tam i krásné střípky zastaveného času. Touha po klidu daleko v horách.
Sám na hoře Ťing-tching
Vzlétají ptáci. Osamělý oblak
lenivě někam pluje, odplouvá
Neomrzí nás na sebe se dívat,
ta hora na mne a na horu já.
Klášter na vrcholu hory Tchi
V klášteře na hoře jsem na nocleh.
Natáhnu ruku, hvězd se dotknu všech.
A nebešťany abych nepolekal,
mlčím a tajím dech.
Tak nějak jsem si Li Povu poezii vždycky představovala...