Nedávno jsem si u zápisku o Rodinném filmu poznamenala, že po skončení filmu není o čem přemýšlet. A protože žádné volání nezůstane bez ozvěny, přišel mi obratem pod roku jiný rodinný film, Hanekeho Happy End, a já jsem si musela připustit, že nevím, co je lepší :-) Happy End za sebou nechal tolik nezodpovězených otázek a vnitřního neklidu, že jsem ztratila odvahu Hanekeho dál prozkoumávat. Asi si ho zařadím k Larsi von Trierovi, géniovi s krásnými, ale těžko koukatelnými filmy, které časem postupují až na hranici šílenství.