Tentokrát spíš z evidenčních důvodů pro vlastní potřebu, protože se mi do komentování moc nechce.
Šabachovo pásmo historek z mládí je spíš příjemným vytržením než opravdovou literaturou. Vtipné, ale bez hlubšího dosahu (alespoň mi přišlo), takže proto bez komentáře.
U Soukupové je důvodem spíš zklamání... čekala jsem od její knížky ověnčené Magnesií Literou za rok 2010 trochu víc. Oproti hodně podařené a autentické novele K moři na mě povídky ze souboru Zmizet působí trochu těžkopádně a vykonstruovaně. Abych byla spravedlivá, musím dodat, že mě tahle knížka možná odradila tíživostí osudů hlavních postav (a to má souvislost spíš se mnou než s literaturou) a že jsem ty povídky nebyla schopná dočíst. Takže tedy taky bez komentáře.