Okamžik uprostřed zrychleného času. Řev neutišitelného dítěte přehlušuje skřípání kamínků pod kolečky kočárku. Setkání s partou kamarádek z gymplu na chvíli zastínilo touhu vyjít miminku vstříc a reagovat na sebemenší signál utišením potřeb. Kocourek je přetažený.
A tak do hovorů a štěbetání začínám zpívat. Bývá to poslední šance.
Najednou ticho, jen kroky čtvero nohou v prachu cestičky pod vysokými stromy a nad kočárkem se přidává jeden ženský hlas k druhému... Dohromady splétají Nezacházej slunce. Jako kdysi, když jsme si založily vokální skupinu.
Kocourek se blaženě dívá, čas plyne a mné objímá pevný pocit společenství, který tu už tak dlouho nebyl.